Simulační model v kontextu simulační optimalizace
Víceúčelová optimalizace
 Tisk

Mnohdy je při optimalizaci i více účelových funkcí, které mohou být navzájem protichůdné např. minimalizace průběžné doby výroby vs. maximalizace zisku. V tomto případě se jedná o víceúčelovou optimalizaci (Multi-objective Optimization), též nazývanou vícekriteriální hodnocení variant.

Jedná se tedy o úlohu hledání optima pro množinu jednotlivých účelových funkcí vyjadřující jednotlivá kritéria:



     kde:


Hodnoty jednotlivých účelových funkcí pro jednotlivé prvky vygenerované optimalizačním algoritmem, jejichž hodnoty jsou získány ze simulačního experimentu, lze agregovat do vektoru hodnot účelových funkcí:



     kde:


Pro lepší představivost lze předchozí zápis vyjádřit pomocí tzv. kriteriální matice:


Kriteriální matice


     kde:


Pro názornost uveďme jednoduchou metodu výpočtu váženého součtu (Weighted Sum) užívanou v oblasti víceúčelové optimalizace, která transformuje optimalizaci více účelových funkcí na optimalizaci jedné účelové funkce - monokriteriální optimalizace.

Uvažujme, že prvek (vektor) Prvek prohledávaného prostoru je jednodimenzionální vektor (skalár) a tato jediná hodnota v prvku je reálné číslo, tj. . Váhy vyjadřují důležitost jednotlivých funkcí a také určují, zdali funkce má být maximalizována () nebo minimalizována ( ). Užitím této metody je problém víceúčelové optimalizace redukován na optimalizaci jednoho účelu (cíle) - monokriteriální rozhodovací úloha (Single-Objective Optimization). Namísto několika hodnot účelových funkcí pro konkrétní řešení je vypočtena jedna hodnota vyjadřující atraktivitu daného řešení pro všechny účelové funkce:



     kde:


Simulační experimenty jsou prováděny nad prohledávaným prostorem Prohledávaný prostor, (kde za respektování definovaných dalších omezení - viz ). Váhy jsou v tomto případě nastaveny na hodnotu 1 a jedná se o maximalizaci obou funkcí a . Z obrázku je patrné nalezené jediné optimum Globální optimum. Nad tímto prostorem je aplikována metoda váženého součtu uplatněná na obě účelové funkce, se stejnou hodnotou vah. Výsledkem je pro každý prvek hodnotu váženého součtu, kterou určuje výslednou hodnotu .