|
||
Příkladem omezení kladeného na účelovou funkci může být respektování smluvních podmínek týkajících se odbytu svých produktů vůči zákazníkům. Podnik se snaží vyrobit co nejvíce produktů, ale v takovém maximálním množství, které je zákazník ochoten odebrat. Účelová funkce popisuje množství vyrobených produktů. Účelová funkce je závislá na výstupu simulačního modelu. Podnik se snaží maximalizovat objem výroby a ten je závislý na počtu dělníků a počtu strojů:
kde:
… Počet dělníků.
… Přirozená čísla.
… Počet dělníků.Tyto rozhodovací proměnné v grafu účelové funkce představují osy a . U simulačního modelu, který zachycuje výrobu produktů, budou pomocí optimalizační metody měněny rozhodovací proměnné (vstupní parametry simulačního modelu), které budou ovlivňovat výši produkce podniku. Obecně lze omezení kladené na účelovou funkci vyjádřit:
kde:
… Známá konstanta.Účelovou funkci, v případě předchozího příkladu, lze vyjádřit pomocí následující nerovnice:
kde:
… Účelová funkce, kterou se snažíme maximalizovat - výše produkce.
… Množství produktů odebrané odběratelem.Omezení kladené na rozhodovací proměnné je takové, že podnik může uvolnit ze stávající produkce společnosti na operace související s výrobou produktu maximálně určitý počet lidí. To samé platí pro počet strojů, který se může pohybovat jen v určitém intervalu. Prvek tedy musí být prvkem prohledávaného prostoru, viz předchozí příklad.
Na obrázku (viz 
) je v grafu účelové funkce zachycena podstata nastíněného problému. Je patrné, že prvek 
nesplňuje definované omezení kladené na účelovou funkci a tudíž spadá do oblasti nepřípustných řešení. Hodnota účelové funkce tohoto prvku totiž přesahuje stanovené množství odebraných výrobků ve smlouvě.