Pánevní kost je morfologicky tvořena dvěma samostatnými částmi: sakroiliakálním a ischiopubickým segmentem. Morfologie sakroiliakálního segmentu odráží evoluční adaptaci pro bipední lokomoci a vzpřímený postoj. Morfologie ischiopubického segmentu odráží adaptaci ženské pánve na porod plodu s relativně velkou hlavou. Úroveň pohlavního dimorfismu pánevní kosti je dána součtem pohlavního dimorfismu obou segmentů. Dle principu ekvifinality se dá předpokládat, že metody odhadu pohlaví využívající oba segmenty pánevní kosti by měly být preferovány před těmi, které využívají pouze jeden segment. Cílem této diplomové práce je porovnat aplikabilitu a úspěšnost odhadu pohlaví z celé pánevní kosti a odhadu pohlaví pouze ze sakroiliakálního nebo ischiopubického segmentu. K této komparaci jsme se rozhodli využít morfoskopické (Phenice, 1969; Bruzek, 2002; Klales et al., 2012; Santos et al., 2019) i morfometrické (diskriminační analýza) metody. Morfoskopická data byla získána z 3D modelů pánevních kostí (jedinců známého věku a pohlaví) současné francouzské populace. Morfometrická data se skládala z 12 rozměrů pánevní kosti portugalské populace (jedinců známého věku a pohlaví). Pro hodnocení kvality metody jsme použili dvě kritéria: aplikabilitu a úspěšnost.
Anotace v angličtině
The os coxae is morphologically formed by two separate parts: sacroiliac and ischiopubic segment. The morphology of the sacroiliac segment reflects evolutionary adaptation to bipedal locomotion and an upright posture. The morphology of the ischiopubic segment reflects adaptation of female pelvis to parturition fetus with relatively large head. The level of sexual dimorphism of os coxae is given by the sum of the sexual dimorphism of both segments. According to the principle of equifinality, it can be assumed that the sex estimation methods using both segments of os coxae should be preferred over those using only one segment. The aim of this thesis is to compare the applicability and accuracy of sex estimation from the whole os coxae and sex estimation from sacroiliac or ischiopubic segment separately. For this comparison we chose methods using both morphoscopic data (Phenice, 1969; Bruzek, 2002; Klales et al., 2012; Santos et al., 2019) and morphometric data (discriminant analysis). The morphoscopic data were obtained from 3D models of pelvic bones (individuals of known age and sex) from the current French population. The morphometric data consisted of 12 measurements of os coxae from the Portuguese population (individuals of known age and sex). We used two criteria to evaluate the quality of the method: applicability and accuracy.
sex estimation, pelvis, os coxae, innominate bone, sacroiliac segment, ischiopubic segment, applicability, accuracy
Rozsah průvodní práce
94 s. (112 609 znaků)
Jazyk
CZ
Anotace
Pánevní kost je morfologicky tvořena dvěma samostatnými částmi: sakroiliakálním a ischiopubickým segmentem. Morfologie sakroiliakálního segmentu odráží evoluční adaptaci pro bipední lokomoci a vzpřímený postoj. Morfologie ischiopubického segmentu odráží adaptaci ženské pánve na porod plodu s relativně velkou hlavou. Úroveň pohlavního dimorfismu pánevní kosti je dána součtem pohlavního dimorfismu obou segmentů. Dle principu ekvifinality se dá předpokládat, že metody odhadu pohlaví využívající oba segmenty pánevní kosti by měly být preferovány před těmi, které využívají pouze jeden segment. Cílem této diplomové práce je porovnat aplikabilitu a úspěšnost odhadu pohlaví z celé pánevní kosti a odhadu pohlaví pouze ze sakroiliakálního nebo ischiopubického segmentu. K této komparaci jsme se rozhodli využít morfoskopické (Phenice, 1969; Bruzek, 2002; Klales et al., 2012; Santos et al., 2019) i morfometrické (diskriminační analýza) metody. Morfoskopická data byla získána z 3D modelů pánevních kostí (jedinců známého věku a pohlaví) současné francouzské populace. Morfometrická data se skládala z 12 rozměrů pánevní kosti portugalské populace (jedinců známého věku a pohlaví). Pro hodnocení kvality metody jsme použili dvě kritéria: aplikabilitu a úspěšnost.
Anotace v angličtině
The os coxae is morphologically formed by two separate parts: sacroiliac and ischiopubic segment. The morphology of the sacroiliac segment reflects evolutionary adaptation to bipedal locomotion and an upright posture. The morphology of the ischiopubic segment reflects adaptation of female pelvis to parturition fetus with relatively large head. The level of sexual dimorphism of os coxae is given by the sum of the sexual dimorphism of both segments. According to the principle of equifinality, it can be assumed that the sex estimation methods using both segments of os coxae should be preferred over those using only one segment. The aim of this thesis is to compare the applicability and accuracy of sex estimation from the whole os coxae and sex estimation from sacroiliac or ischiopubic segment separately. For this comparison we chose methods using both morphoscopic data (Phenice, 1969; Bruzek, 2002; Klales et al., 2012; Santos et al., 2019) and morphometric data (discriminant analysis). The morphoscopic data were obtained from 3D models of pelvic bones (individuals of known age and sex) from the current French population. The morphometric data consisted of 12 measurements of os coxae from the Portuguese population (individuals of known age and sex). We used two criteria to evaluate the quality of the method: applicability and accuracy.
sex estimation, pelvis, os coxae, innominate bone, sacroiliac segment, ischiopubic segment, applicability, accuracy
Zásady pro vypracování
viz "Vyhláška děkana FF č. 2D/2016 ze dne 8. června 2016 o požadavcích na bakalářské a diplomové práce a o konání státních závěrečných zkoušek v bakalářských a navazujících magisterských studijních programech"
Prostudování doporučené literatury, formulace cílů práce, sběr dat, soupis výsledků, formulace závěrů. Literatura podle aktuálního formátu American Journal of Physical Anthropology, odevzdání citované literatury v programu EndNote (či analogického programu podle volby studenta/ky), osobní nebo písemná konzultace minimálně jedenkrát měsíčně. Obhajoba projektu v dubnu/květnu 2019, sběr dat v červnu-září 2019, obhajoba výsledků v prosinci 2019, odevzdání první textové verze kapitoly Materiál a Metody k 30. 11. 2019, odevzdání první textové verze celé práce do 28. 2. 2020.
Pánevní kost je morfologicky sestavena ze dvou samostatných segmentů: sakroiliakálního a ischiopubického. Celkový pohlavní dimorfizmus pánevní kosti je součtem dimorfizmu obou těchto segmentů. Podle principu ekvifinality lze stejné úrovně pohlavního dimorfizmu dosáhnout výraznějším vývinem jednoho, druhého nebo obou segmentů. Lze tedy předpokládat, že pro úspěšný odhad pohlaví je potřeba hodnotit oba segmenty pánevní kosti. V praxi jsou ale populární i metody odhadu pohlaví, které závisí na hodnocení pouze jednoho segmentu. Cílem práce je zhodnotit úspěšnost odhadu pohlaví, který je založen jen na základě sakroiliakálního nebo jen ischiopubického segmentu a srovnat ho s úspěšností odhadu, který vychází z hodnocení celé pánevní kosti. Pro vypracování této diplomové práce budou využita morfoskopická i morfometrická data. Morfoskopická data budou získána z CT modelů pánevních kostí známého pohlaví a věku pocházejících ze současné francouzské populace. Pro skórování bude využita metoda Bruzek (2002). Morfometrická data obsahují 12 rozměrů pánevní kosti ze dvou populací (thajské a portugalské). Pro odhad pohlaví bude využita diskriminační analýza. Úspěšnost metody odhadu je definována jako shoda odhadu se skutečným pohlavím.
Zásady pro vypracování
viz "Vyhláška děkana FF č. 2D/2016 ze dne 8. června 2016 o požadavcích na bakalářské a diplomové práce a o konání státních závěrečných zkoušek v bakalářských a navazujících magisterských studijních programech"
Prostudování doporučené literatury, formulace cílů práce, sběr dat, soupis výsledků, formulace závěrů. Literatura podle aktuálního formátu American Journal of Physical Anthropology, odevzdání citované literatury v programu EndNote (či analogického programu podle volby studenta/ky), osobní nebo písemná konzultace minimálně jedenkrát měsíčně. Obhajoba projektu v dubnu/květnu 2019, sběr dat v červnu-září 2019, obhajoba výsledků v prosinci 2019, odevzdání první textové verze kapitoly Materiál a Metody k 30. 11. 2019, odevzdání první textové verze celé práce do 28. 2. 2020.
Pánevní kost je morfologicky sestavena ze dvou samostatných segmentů: sakroiliakálního a ischiopubického. Celkový pohlavní dimorfizmus pánevní kosti je součtem dimorfizmu obou těchto segmentů. Podle principu ekvifinality lze stejné úrovně pohlavního dimorfizmu dosáhnout výraznějším vývinem jednoho, druhého nebo obou segmentů. Lze tedy předpokládat, že pro úspěšný odhad pohlaví je potřeba hodnotit oba segmenty pánevní kosti. V praxi jsou ale populární i metody odhadu pohlaví, které závisí na hodnocení pouze jednoho segmentu. Cílem práce je zhodnotit úspěšnost odhadu pohlaví, který je založen jen na základě sakroiliakálního nebo jen ischiopubického segmentu a srovnat ho s úspěšností odhadu, který vychází z hodnocení celé pánevní kosti. Pro vypracování této diplomové práce budou využita morfoskopická i morfometrická data. Morfoskopická data budou získána z CT modelů pánevních kostí známého pohlaví a věku pocházejících ze současné francouzské populace. Pro skórování bude využita metoda Bruzek (2002). Morfometrická data obsahují 12 rozměrů pánevní kosti ze dvou populací (thajské a portugalské). Pro odhad pohlaví bude využita diskriminační analýza. Úspěšnost metody odhadu je definována jako shoda odhadu se skutečným pohlavím.
Seznam doporučené literatury
Bilfield, M. F., Dedouit, F., Sans, N., Rousseau, H., Rougé, D., Telmon, R. (2013) Ontogeny of Size and Shape Sexual Dimorphism in the Ilium: A Multislice Computed Tomography Study by Geometric Morphometry. Journal of Forensic Sciences, 58(2), 303-310.
Bilfield, M. F., Dedouit, F., Sans, N., Rousseau, H., Rougé, D., Telmon, R. (2015) Ontogeny of Sice and Shape Sexual Dimorphism in the Pubis: A Multislice Computed Tomography Study by Geometric Morphometry. Journal of Forensic Sciencies, 60(5), 1121-1128.
Bruzek, J. (2002). A Method for Visual Determination of Sex, Using the Human Hip Bone. American Journal of Physical Anthropology, 117, 157-168.
Bruzek, J., & Murail, P. (2006). Methodology and reliability of sex determinativ from the skeleton. In forensic anthropology and medicine (pp. 225-242). Totowa, NJ: Humana Press.
Brůžek, J., Santos, F., Dutailly, B., Murail, P., Cunha, E. (2017). Validation and reliability of the sex estimation of the human os coxae using freely available DSP2 software for bioarchaeology and forensic anthropology. American Journal of Physical Anthropology, 164(2), 440-449.
Novotný, V. (1986). Sex determination of the pelvic bone: A systems approach. Anthropologie, 14, 197-206.
Phenice, T. W. (1969). E Newly Developed Visual Method of Sexing the Os Pubis. American Journal of Physical Anthropology, 30, 297-302.
Verbruggen, S. W., & Nowlan, N. C. (2017). Ontogeny of the Human Pelvis. The Anatomical Record, 300, 643-652
Seznam doporučené literatury
Bilfield, M. F., Dedouit, F., Sans, N., Rousseau, H., Rougé, D., Telmon, R. (2013) Ontogeny of Size and Shape Sexual Dimorphism in the Ilium: A Multislice Computed Tomography Study by Geometric Morphometry. Journal of Forensic Sciences, 58(2), 303-310.
Bilfield, M. F., Dedouit, F., Sans, N., Rousseau, H., Rougé, D., Telmon, R. (2015) Ontogeny of Sice and Shape Sexual Dimorphism in the Pubis: A Multislice Computed Tomography Study by Geometric Morphometry. Journal of Forensic Sciencies, 60(5), 1121-1128.
Bruzek, J. (2002). A Method for Visual Determination of Sex, Using the Human Hip Bone. American Journal of Physical Anthropology, 117, 157-168.
Bruzek, J., & Murail, P. (2006). Methodology and reliability of sex determinativ from the skeleton. In forensic anthropology and medicine (pp. 225-242). Totowa, NJ: Humana Press.
Brůžek, J., Santos, F., Dutailly, B., Murail, P., Cunha, E. (2017). Validation and reliability of the sex estimation of the human os coxae using freely available DSP2 software for bioarchaeology and forensic anthropology. American Journal of Physical Anthropology, 164(2), 440-449.
Novotný, V. (1986). Sex determination of the pelvic bone: A systems approach. Anthropologie, 14, 197-206.
Phenice, T. W. (1969). E Newly Developed Visual Method of Sexing the Os Pubis. American Journal of Physical Anthropology, 30, 297-302.
Verbruggen, S. W., & Nowlan, N. C. (2017). Ontogeny of the Human Pelvis. The Anatomical Record, 300, 643-652