Cílem této práce bylo zanalyzovat francouzsko-íránské vztahy během napoleonského období a vlády qádžárovské dynastie. Po představení historie francouzsko-íránských vztahů před nástupem Qádžárovců byly následně diskutovány vztahy po roce 1795. V roce 1796 se do Íránu vydala francouzská diplomatická mise vedená vědci Bruguierem and Olivierem, která z hlediska diplomacie nebyla tak úspěšná, ale byly učiněny vědecké poznatky v přírodních a humanitních oborech. Když se Napoleon v roce 1799 oficiálně ujal ve Francii moci, došlo k rozvoji vztahů s Íránem v rámci geopolitického soupeření s Velkou Británií. Íránský šáh Fath ´Alí uzavřel politickou a obchodní smlouvu s Velkou Británií v roce 1801, ale Britové z důvodu rusko-britského spojenectví v Evropě proti Napoleonovi nebyli následně ochotni podpořit Írán v boji proti Rusku, které jej ohrožovalo na Kavkaze. Fath ´Alí Šáh se rozhodl nastartovat francouzsko-íránské sbližování. Za pomoci diplomatických misí Romieua a Jauberta mezi lety 1805 a 1807 to vyústilo v podepsání Finkensteinské smlouvy v roce 1807. Nicméně Tylžský mnír, uzavřený následně mezi Napoleonem a carem Alexandrem, úplně změnil situaci. Mezitím se generál Gardane vydal na další misi do Íránu s cílem plnit závazky z Finkensteinské dohody, ale pokyny se změnily a Gardane se měl pokusit přesvědčit Rusko a Írán k uzavření míru. V každém případě se zájmy Francie a Íránu rozcházely a v roce 1809 se Gardane rozhodl ukončit svou misi a vrátit se do Francie. Britští diplomaté využili situace a obnovili politickou smlouvu, která zahrnovala ochranu Íránu proti agresi kterékoli jiné evropské mocnosti. Nakonec se situace znovu změnila v roce 1810, britští spojenci nechali Írán opět na holičkách a ten byl v roce 1813 poražen Ruskem. Podle následně uzavřené Golestánské smlouvy Írán ztratil řadu kavkazských chanátů. Francouzsko-íránské vztahy byly po pádu Napoleonova císařství na delší dobu utlumeny. Boj o vliv v Íránu v rámci "Velké hry" zůstal v režii pouze dvou mocností Velké Británie a Ruska až do začátku 20. století.
Anotace v angličtině
The objective of this study was to analyse Franco-Iranian relations during the Napoleonic era and reign of the Qajar dynasty. After introduction of the history of Franco-Iranian relations before the rise of the Qajar dynasty the relations after 1795 were discussed. In 1796, French diplomatic mission led by scientists Bruguiere and Olivier set out for Iran, which was not so successful in diplomatic point of view, but the scientical discoveries in natural and human fields were made. After 1799, when the Napoleon officialy took power in France, there was a development of relations with Iran because of struggle with Britain in geopolitical targets. Iranian shah Fath´Ali concluded a political and commercial contract with Great Britain in 1801, but the British were not willing to support Iran against Russia, which threatened Iran in the Caucasus, caused by Russian-British partnership against Napoleon in Europe. The Fath ´Ali Shah decided to start with Franco-Iranian rapprochement. After help of diplomatic missions of Romieu and Jaubert between 1805 and 1807 it resulted in the signing of Finkenstein Treaty in 1807. However, Treaty of Tilsit between Napoleon and tsar Alexander completely changed the situation. In the meantime general Gardane went to Iran for another mission with the target to fullfil the commitments of Finkenstein Treaty, but instructions were changed and Gardane was to try to convince Russia and Iran to make peace. In any case, the interests of France and Iran diverged and in 1809 Gardane decided to finish his mission and came back to France. British diplomats took advantage of the situation and renewed a political alliance which concluded a protection of Iran from aggression of other European country. Finally, the situation changed again in 1810 and British allies let Iran down again and Iran was defeated by Russians in 1813. According to the upcoming Treaty of Golestan Iran lost many of Caucasian khanates. Nevertheless, Franco-Iranian diplomatic relations after fall of the Napoleonic Empire for long time were reduced and only Britain and Russia struggled to gain influence in Iran within "Great Game" until the beginning of the 20th century.
Klíčová slova
Francie, Írán, Napoleon Bonaparte, Fath ´Alí Šáh, qádžárovská dynastie, diplomatické vztahy, diplomatické mise, francouzsko-íránské spojenectví, rusko-perská válka, francouzsko-britské soupeření.
Klíčová slova v angličtině
France, Iran, Napoleon Bonaparte, Fath ´Ali Shah, Qajar dynasty, diplomatic relations, diplomatic missions, Franco-Iranian alliance, Russo-Persian war, Franco-British rivalry.
Rozsah průvodní práce
67 s. (132 621 znaků)
Jazyk
CZ
Anotace
Cílem této práce bylo zanalyzovat francouzsko-íránské vztahy během napoleonského období a vlády qádžárovské dynastie. Po představení historie francouzsko-íránských vztahů před nástupem Qádžárovců byly následně diskutovány vztahy po roce 1795. V roce 1796 se do Íránu vydala francouzská diplomatická mise vedená vědci Bruguierem and Olivierem, která z hlediska diplomacie nebyla tak úspěšná, ale byly učiněny vědecké poznatky v přírodních a humanitních oborech. Když se Napoleon v roce 1799 oficiálně ujal ve Francii moci, došlo k rozvoji vztahů s Íránem v rámci geopolitického soupeření s Velkou Británií. Íránský šáh Fath ´Alí uzavřel politickou a obchodní smlouvu s Velkou Británií v roce 1801, ale Britové z důvodu rusko-britského spojenectví v Evropě proti Napoleonovi nebyli následně ochotni podpořit Írán v boji proti Rusku, které jej ohrožovalo na Kavkaze. Fath ´Alí Šáh se rozhodl nastartovat francouzsko-íránské sbližování. Za pomoci diplomatických misí Romieua a Jauberta mezi lety 1805 a 1807 to vyústilo v podepsání Finkensteinské smlouvy v roce 1807. Nicméně Tylžský mnír, uzavřený následně mezi Napoleonem a carem Alexandrem, úplně změnil situaci. Mezitím se generál Gardane vydal na další misi do Íránu s cílem plnit závazky z Finkensteinské dohody, ale pokyny se změnily a Gardane se měl pokusit přesvědčit Rusko a Írán k uzavření míru. V každém případě se zájmy Francie a Íránu rozcházely a v roce 1809 se Gardane rozhodl ukončit svou misi a vrátit se do Francie. Britští diplomaté využili situace a obnovili politickou smlouvu, která zahrnovala ochranu Íránu proti agresi kterékoli jiné evropské mocnosti. Nakonec se situace znovu změnila v roce 1810, britští spojenci nechali Írán opět na holičkách a ten byl v roce 1813 poražen Ruskem. Podle následně uzavřené Golestánské smlouvy Írán ztratil řadu kavkazských chanátů. Francouzsko-íránské vztahy byly po pádu Napoleonova císařství na delší dobu utlumeny. Boj o vliv v Íránu v rámci "Velké hry" zůstal v režii pouze dvou mocností Velké Británie a Ruska až do začátku 20. století.
Anotace v angličtině
The objective of this study was to analyse Franco-Iranian relations during the Napoleonic era and reign of the Qajar dynasty. After introduction of the history of Franco-Iranian relations before the rise of the Qajar dynasty the relations after 1795 were discussed. In 1796, French diplomatic mission led by scientists Bruguiere and Olivier set out for Iran, which was not so successful in diplomatic point of view, but the scientical discoveries in natural and human fields were made. After 1799, when the Napoleon officialy took power in France, there was a development of relations with Iran because of struggle with Britain in geopolitical targets. Iranian shah Fath´Ali concluded a political and commercial contract with Great Britain in 1801, but the British were not willing to support Iran against Russia, which threatened Iran in the Caucasus, caused by Russian-British partnership against Napoleon in Europe. The Fath ´Ali Shah decided to start with Franco-Iranian rapprochement. After help of diplomatic missions of Romieu and Jaubert between 1805 and 1807 it resulted in the signing of Finkenstein Treaty in 1807. However, Treaty of Tilsit between Napoleon and tsar Alexander completely changed the situation. In the meantime general Gardane went to Iran for another mission with the target to fullfil the commitments of Finkenstein Treaty, but instructions were changed and Gardane was to try to convince Russia and Iran to make peace. In any case, the interests of France and Iran diverged and in 1809 Gardane decided to finish his mission and came back to France. British diplomats took advantage of the situation and renewed a political alliance which concluded a protection of Iran from aggression of other European country. Finally, the situation changed again in 1810 and British allies let Iran down again and Iran was defeated by Russians in 1813. According to the upcoming Treaty of Golestan Iran lost many of Caucasian khanates. Nevertheless, Franco-Iranian diplomatic relations after fall of the Napoleonic Empire for long time were reduced and only Britain and Russia struggled to gain influence in Iran within "Great Game" until the beginning of the 20th century.
Klíčová slova
Francie, Írán, Napoleon Bonaparte, Fath ´Alí Šáh, qádžárovská dynastie, diplomatické vztahy, diplomatické mise, francouzsko-íránské spojenectví, rusko-perská válka, francouzsko-britské soupeření.
Klíčová slova v angličtině
France, Iran, Napoleon Bonaparte, Fath ´Ali Shah, Qajar dynasty, diplomatic relations, diplomatic missions, Franco-Iranian alliance, Russo-Persian war, Franco-British rivalry.
Zásady pro vypracování
Práce si klade za cíl prozkoumat vztahy napoleonské Francie ohraničené zhruba Napoleonovým nástupem k moci coby konzula v roce 1799 a pádem prvního císařství v roce 1815 s tehdejším Íránem pod vládou qádžárovské dynastie za Fath Alí Šáha Qádžára, prozkoumat význam Íránu v Napoleonově zahraniční politice s ohledem na Finkensteinskou dohodu a následný Tylžský mír. Dalším cílem je analyzovat diplomatické vztahy mezi reprezentanty Francie a Íránu a pokusit se zasadit vše do mezinárodního kontextu tehdejší doby i následného dějinného vývoje v 19. a 20. století. K dosažení uvedených cílů je nutné provést důkladnou analýzu dostupných primárních a především sekundárních písemných pramenů, výlučně cizojazyčných. Analytický přístup v diskusi s literaturou předpokládá následnou vlastní interpretaci prostudovaných zdrojů a naopak syntetický přístup ve stanovení nejdůležitějších faktorů vysvětlujících interakce mezi jednotlivými stranami.
Harmonogram práce:
Do konce října 2022 proběhne schůzka týkající se literatury a návrhu struktury DP. Konzultaci iniciuje student.
Do konce listopadu 2022 průběžná konzultace. Konzultaci iniciuje student.
Do konce zimního semestru zaslání nejméně 20 % rozsahu DP.
Do konce února 2023 průběžná konzultace. Konzultaci iniciuje student. Odevzdání nejméně 70 % požadovaného rozsahu.
Do konce března 2023 zaslání celého textu DP. Následná konzultace po domluvě.
Zásady pro vypracování
Práce si klade za cíl prozkoumat vztahy napoleonské Francie ohraničené zhruba Napoleonovým nástupem k moci coby konzula v roce 1799 a pádem prvního císařství v roce 1815 s tehdejším Íránem pod vládou qádžárovské dynastie za Fath Alí Šáha Qádžára, prozkoumat význam Íránu v Napoleonově zahraniční politice s ohledem na Finkensteinskou dohodu a následný Tylžský mír. Dalším cílem je analyzovat diplomatické vztahy mezi reprezentanty Francie a Íránu a pokusit se zasadit vše do mezinárodního kontextu tehdejší doby i následného dějinného vývoje v 19. a 20. století. K dosažení uvedených cílů je nutné provést důkladnou analýzu dostupných primárních a především sekundárních písemných pramenů, výlučně cizojazyčných. Analytický přístup v diskusi s literaturou předpokládá následnou vlastní interpretaci prostudovaných zdrojů a naopak syntetický přístup ve stanovení nejdůležitějších faktorů vysvětlujících interakce mezi jednotlivými stranami.
Harmonogram práce:
Do konce října 2022 proběhne schůzka týkající se literatury a návrhu struktury DP. Konzultaci iniciuje student.
Do konce listopadu 2022 průběžná konzultace. Konzultaci iniciuje student.
Do konce zimního semestru zaslání nejméně 20 % rozsahu DP.
Do konce února 2023 průběžná konzultace. Konzultaci iniciuje student. Odevzdání nejméně 70 % požadovaného rozsahu.
Do konce března 2023 zaslání celého textu DP. Následná konzultace po domluvě.
Seznam doporučené literatury
AMANAT, Abbas. Iran: A Modern History. New Haven and London: Yale University Press, 2017. ISBN 978-0-300-24893-7.
AMINI, Iradj. Napoleon and Persia: Franco-Persian Relations under the First Empire. Washington, D. C.: Mage Publishers, 1999. ISBN 0-934211-58-2.
ATKIN, Muriel. Russia and Iran, 1780-1828. Minneapolis : University of Minnesota Press, 1980. ISBN 0-8166-0924-1.
AXWORTHY, Michael. Dějiny Íránu: Říše ducha - od Zarathuštry po současnost. Vyd. 2. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-352-5.
BOURRIENNE, Louis Antoine Fauvelet de. Memoirs of Napoleon Bonaparte. Edited by R. W. Phipps, New York: Thomas Y. Crowell & Company Publishers, 1885.
Correspondance de Napoléon I er
CRONIN, Stephanie. Importing Modernity: European Military Missions to Qajar Iran. Comparative Studies in Society and History. January 2008, Vol. 50, No. 1, s. 197-226.
FOLTZ, Richard. Iran in World History. New York: Oxford University Press, 2016. ISBN 978–0–19–933549–7.
GOMBÁR, Eduard. Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Univerzita Karlova, 1999. ISBN 80-7184-599-X.
HOPKIRK, Peter. The Great Game: On Secret Service in High Asia. London: John Murray (Publishers) An Hachette UK Company, 1990. ISBN 978-0-7195-6447-5.
HUREWITZ, Jacob Coleman. Diplomacy in the Near and Middle East: A Documentary Record: 1535-1914 (Vol. 1). Princetown, New Jersey: D. Van Nostrand Company Inc., 1956.
JOMARD, Edme-François. Analysis of the Travels of M. Amedee Jaubert in Armenia and Persia, in 1805 and 1806. European Magazine, August 1822, Vol. 82, s. 137-144.
KATOUZIAM, Homa. The Persians: Ancient, Mediaeval and Modern Iran. New Haven and London: Yale University Press, 2010. ISBN 978-0-300-16932-4.
KOLLA, Edward James. Not So Criminal: New Understandings of Napoléon’s Foreign Policy in the East. French Historical Studies. Spring 2007, Vol. 30, No. 2., s. 175-201.
LUDWIG, Emil. Napoleon. Přeložil dr. Karel Hoch. Praha: Melantrich, a.s., 1930.
MALCOLM, John. The History of Persia from the Most Early Period to the Present Time: Containing an Account of the Religion, Government, Usages and Character of the Inhabitants of That Kingdom. London: John Muuray, Albemarle – Street, 1829.
MANFRED, Al'bert Zacharovič. Napoleon Bonaparte. 3. vyd. Praha: Svoboda Naše vojsko, 1990. ISBN 80-205-0129-0.
McLYNN, Franck. Napoleon: A Biography. London: Pimlico, 1998. ISBN 0-7126-6247-2.
POURARIAN, Foad; BADR, Payam Nikpour. Ontology of Iranian-French Cultural Relations: With an Emphasis on Contemporary Iranian History Prior to the Islamic Revolution. Journal of History Culture and Art Research. 2017, 6(6), s. 19-31.
SAVORY, Roger Mervyn. British and French Diplomacy in Persia, 1800-1810. Iran, 1972, Vol. 10, s. 31-44.
TARLE, Jevgenij Viktorovič. Napoleon. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1950.
VINSON, David. NAPOLÉON EN PERSE: GENÈSE, PERSPECTIVES CULTURELLES ET LITTÉRAIRES DE LA MISSION GARDANE (1807-1809). Revue d'Histoire littéraire de la France. Octobre-Décembre 2009, 109e Année, No. 4, Les maisons d'écrivainpp, s. 871-897.
YILMAZ, Özgür. Diplomacy As A Source Of Travelogues: The Case Of Pierre Amédée Jaubert’s Mission In Persia In 1805-1806. Güney-Doğu Avrupa Araştırmaları De
Seznam doporučené literatury
AMANAT, Abbas. Iran: A Modern History. New Haven and London: Yale University Press, 2017. ISBN 978-0-300-24893-7.
AMINI, Iradj. Napoleon and Persia: Franco-Persian Relations under the First Empire. Washington, D. C.: Mage Publishers, 1999. ISBN 0-934211-58-2.
ATKIN, Muriel. Russia and Iran, 1780-1828. Minneapolis : University of Minnesota Press, 1980. ISBN 0-8166-0924-1.
AXWORTHY, Michael. Dějiny Íránu: Říše ducha - od Zarathuštry po současnost. Vyd. 2. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-352-5.
BOURRIENNE, Louis Antoine Fauvelet de. Memoirs of Napoleon Bonaparte. Edited by R. W. Phipps, New York: Thomas Y. Crowell & Company Publishers, 1885.
Correspondance de Napoléon I er
CRONIN, Stephanie. Importing Modernity: European Military Missions to Qajar Iran. Comparative Studies in Society and History. January 2008, Vol. 50, No. 1, s. 197-226.
FOLTZ, Richard. Iran in World History. New York: Oxford University Press, 2016. ISBN 978–0–19–933549–7.
GOMBÁR, Eduard. Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Univerzita Karlova, 1999. ISBN 80-7184-599-X.
HOPKIRK, Peter. The Great Game: On Secret Service in High Asia. London: John Murray (Publishers) An Hachette UK Company, 1990. ISBN 978-0-7195-6447-5.
HUREWITZ, Jacob Coleman. Diplomacy in the Near and Middle East: A Documentary Record: 1535-1914 (Vol. 1). Princetown, New Jersey: D. Van Nostrand Company Inc., 1956.
JOMARD, Edme-François. Analysis of the Travels of M. Amedee Jaubert in Armenia and Persia, in 1805 and 1806. European Magazine, August 1822, Vol. 82, s. 137-144.
KATOUZIAM, Homa. The Persians: Ancient, Mediaeval and Modern Iran. New Haven and London: Yale University Press, 2010. ISBN 978-0-300-16932-4.
KOLLA, Edward James. Not So Criminal: New Understandings of Napoléon’s Foreign Policy in the East. French Historical Studies. Spring 2007, Vol. 30, No. 2., s. 175-201.
LUDWIG, Emil. Napoleon. Přeložil dr. Karel Hoch. Praha: Melantrich, a.s., 1930.
MALCOLM, John. The History of Persia from the Most Early Period to the Present Time: Containing an Account of the Religion, Government, Usages and Character of the Inhabitants of That Kingdom. London: John Muuray, Albemarle – Street, 1829.
MANFRED, Al'bert Zacharovič. Napoleon Bonaparte. 3. vyd. Praha: Svoboda Naše vojsko, 1990. ISBN 80-205-0129-0.
McLYNN, Franck. Napoleon: A Biography. London: Pimlico, 1998. ISBN 0-7126-6247-2.
POURARIAN, Foad; BADR, Payam Nikpour. Ontology of Iranian-French Cultural Relations: With an Emphasis on Contemporary Iranian History Prior to the Islamic Revolution. Journal of History Culture and Art Research. 2017, 6(6), s. 19-31.
SAVORY, Roger Mervyn. British and French Diplomacy in Persia, 1800-1810. Iran, 1972, Vol. 10, s. 31-44.
TARLE, Jevgenij Viktorovič. Napoleon. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1950.
VINSON, David. NAPOLÉON EN PERSE: GENÈSE, PERSPECTIVES CULTURELLES ET LITTÉRAIRES DE LA MISSION GARDANE (1807-1809). Revue d'Histoire littéraire de la France. Octobre-Décembre 2009, 109e Année, No. 4, Les maisons d'écrivainpp, s. 871-897.
YILMAZ, Özgür. Diplomacy As A Source Of Travelogues: The Case Of Pierre Amédée Jaubert’s Mission In Persia In 1805-1806. Güney-Doğu Avrupa Araştırmaları De