Práce se zabývá pohledem na Rakousko jako na první oběti řádění hitlerovského Německa a tím, zda-li oprávněně používá spojení první oběť. Práce je rozdělena do čtyř kapitol, které jsou následně pro lepší orientaci v tématu rozděleny do podkapitol. V první řadě se práce zabývá hlasy ve společnosti, které požadovaly a prosazovaly připojení k Německu, následoval exil císařské rodiny a složitá politická situace 20. a 30. let 20. století, která vedla k samotnému anšlusu a uchopení moci nacisty. Následující kapitoly se věnují spojeneckým plánům územního uspořádání po skončení války a také roli odboje a osobě Otty Habsburského v poválečné obnově Rakouska. Třetí kapitola popisuje události bezprostředně po osvobození země Rudou armádou, obranu Rakušanů prostřednictvím Prohlášení o rakouské nezávislosti a Červeno-bíle-červené knihy a zároveň vysvětluje rozdělení země na okupačních zón a přípravu na první poválečné volby. Ve čtvrté kapitole se práce zabývá procesem denacifikace, který pomohl pochopit závažnost provinění rakouských občanů, a také tím, jak ve společnosti fungoval mýtus o první oběti Rovněž se kapitola zabývá tím, jak chtěli Rakušané dostat závazku, který spojenci přijali na moskevské konferenci - což bylo obnovení suverénního a nezávislého rakouského státu.
Přestože rakouská společnost v prvních letech existence republiky slyšela hlasy po připojení Rakouska k Německu, podstatná část této společnosti se dokázala přizpůsobit podmínkám, které jim připravily spojenecké plány. Přes všechna fakta, která nehrála ve prospěch obrany Rakouska jako první oběti hitlerovského Německa, se politické elity dokázaly mýtu o první oběti přizpůsobit a dokázaly přesvědčit společnost i samotné spojence, že skutečnými oběťmi byli Rakušané. Je důležité poznamenat, že Moskevská deklarace často opomíjela odkaz, který činil Rakousko odpovědným za rozpoutání druhé světové války, a tehdejší politické elity se spíše držely tvrzení, že Rakušané byli prvními oběťmi Hitlerovy rozpínavosti. Spojenci tedy sami nabádali Rakušany k odpovědnosti, ale zároveň už nebyli důslední v dohledu nad jejím dodržováním - a to i s ohledem na proces denacifikace, od kterého se na rozdíl od Německa upustilo.
Anotace v angličtině
The thesis deals with the view of Austria as the first victims of the rampages of Hitler's Germany and whether it is justified to use the connection first victim. The thesis is divided into four chapters, which are subsequently divided into sub-chapters for better orientation in the topic. In the first, the work deals with voices in society that demanded and pushed for joining the ranks of Germany, followed by the exile of the imperial family and the complex political situation of the 1920s and 1930s that led to the Anschluss itself and the Nazi seizure of power. The following chapters are devoted to the allied plans for territorial organization after the end, as well as the role of the resistance and the war of Otto Habsburg in the post-war reconstruction of Austria. The third chapter describes the events immediately after the liberation of the country by the Red Army, the defense of the Austrians through the Declaration of Austrian Independence and the Red-White-Red Book, and at the same time explains the division of the country into an occupation zone and the preparation for the first post-war elections. In the fourth chapter, the work deals with the process of denazification, which helped to understand the seriousness of the offenses of the Austrian citizens, and also how the myth of the first victim worked in society. of the sovereign and independent Austrian state.
Although the Austrian society in the first years of the existence of the republic heard voices after the annexation of Austria to Germany, a substantial part of this society was able to adapt to the conditions prepared for them by the Allied plans. Despite all the facts that did not play in favor of the defense of Austria as the first victim of Hitler's Germany, the political elites of the myth of the first victim proved and were able to convince society and the Allies themselves that the real victims were the Austrians. It is important to note that the Moscow Declaration often omitted the reference that held Austria responsible for starting World War II, and the political elites of the time tended to stick to the claim that the Austrians were the first victims of Hitler's expansionism. Thus, the Allies themselves urged the Austrians to be responsible, but at the same time they were no longer consistent in supervising compliance - even with regard to the process of denazification, which, unlike Germany, was abandoned.
Klíčová slova
anšlus, druhá světová válka, spojenci, Moskevská deklarace, první oběť, denacifikace
Klíčová slova v angličtině
Anschluss, World War II, Allies, Moscow Declaration, First Victim, Denazification
Rozsah průvodní práce
66 s. (112 779 znaků)
Jazyk
CZ
Anotace
Práce se zabývá pohledem na Rakousko jako na první oběti řádění hitlerovského Německa a tím, zda-li oprávněně používá spojení první oběť. Práce je rozdělena do čtyř kapitol, které jsou následně pro lepší orientaci v tématu rozděleny do podkapitol. V první řadě se práce zabývá hlasy ve společnosti, které požadovaly a prosazovaly připojení k Německu, následoval exil císařské rodiny a složitá politická situace 20. a 30. let 20. století, která vedla k samotnému anšlusu a uchopení moci nacisty. Následující kapitoly se věnují spojeneckým plánům územního uspořádání po skončení války a také roli odboje a osobě Otty Habsburského v poválečné obnově Rakouska. Třetí kapitola popisuje události bezprostředně po osvobození země Rudou armádou, obranu Rakušanů prostřednictvím Prohlášení o rakouské nezávislosti a Červeno-bíle-červené knihy a zároveň vysvětluje rozdělení země na okupačních zón a přípravu na první poválečné volby. Ve čtvrté kapitole se práce zabývá procesem denacifikace, který pomohl pochopit závažnost provinění rakouských občanů, a také tím, jak ve společnosti fungoval mýtus o první oběti Rovněž se kapitola zabývá tím, jak chtěli Rakušané dostat závazku, který spojenci přijali na moskevské konferenci - což bylo obnovení suverénního a nezávislého rakouského státu.
Přestože rakouská společnost v prvních letech existence republiky slyšela hlasy po připojení Rakouska k Německu, podstatná část této společnosti se dokázala přizpůsobit podmínkám, které jim připravily spojenecké plány. Přes všechna fakta, která nehrála ve prospěch obrany Rakouska jako první oběti hitlerovského Německa, se politické elity dokázaly mýtu o první oběti přizpůsobit a dokázaly přesvědčit společnost i samotné spojence, že skutečnými oběťmi byli Rakušané. Je důležité poznamenat, že Moskevská deklarace často opomíjela odkaz, který činil Rakousko odpovědným za rozpoutání druhé světové války, a tehdejší politické elity se spíše držely tvrzení, že Rakušané byli prvními oběťmi Hitlerovy rozpínavosti. Spojenci tedy sami nabádali Rakušany k odpovědnosti, ale zároveň už nebyli důslední v dohledu nad jejím dodržováním - a to i s ohledem na proces denacifikace, od kterého se na rozdíl od Německa upustilo.
Anotace v angličtině
The thesis deals with the view of Austria as the first victims of the rampages of Hitler's Germany and whether it is justified to use the connection first victim. The thesis is divided into four chapters, which are subsequently divided into sub-chapters for better orientation in the topic. In the first, the work deals with voices in society that demanded and pushed for joining the ranks of Germany, followed by the exile of the imperial family and the complex political situation of the 1920s and 1930s that led to the Anschluss itself and the Nazi seizure of power. The following chapters are devoted to the allied plans for territorial organization after the end, as well as the role of the resistance and the war of Otto Habsburg in the post-war reconstruction of Austria. The third chapter describes the events immediately after the liberation of the country by the Red Army, the defense of the Austrians through the Declaration of Austrian Independence and the Red-White-Red Book, and at the same time explains the division of the country into an occupation zone and the preparation for the first post-war elections. In the fourth chapter, the work deals with the process of denazification, which helped to understand the seriousness of the offenses of the Austrian citizens, and also how the myth of the first victim worked in society. of the sovereign and independent Austrian state.
Although the Austrian society in the first years of the existence of the republic heard voices after the annexation of Austria to Germany, a substantial part of this society was able to adapt to the conditions prepared for them by the Allied plans. Despite all the facts that did not play in favor of the defense of Austria as the first victim of Hitler's Germany, the political elites of the myth of the first victim proved and were able to convince society and the Allies themselves that the real victims were the Austrians. It is important to note that the Moscow Declaration often omitted the reference that held Austria responsible for starting World War II, and the political elites of the time tended to stick to the claim that the Austrians were the first victims of Hitler's expansionism. Thus, the Allies themselves urged the Austrians to be responsible, but at the same time they were no longer consistent in supervising compliance - even with regard to the process of denazification, which, unlike Germany, was abandoned.
Klíčová slova
anšlus, druhá světová válka, spojenci, Moskevská deklarace, první oběť, denacifikace
Klíčová slova v angličtině
Anschluss, World War II, Allies, Moscow Declaration, First Victim, Denazification
Zásady pro vypracování
Diplomová práce se zabývá pohledem na rakouský národ a na proces vytváření své vlastní identity, které nebyl dán podle mého názoru ani prostor ke zformování. V práci se objevuje chronologický nástin událostí od pádu monarchie až po velmocenskou okupaci země, která vyústila podpisem Rakouské státní smlouvy, která definitivně ukončila okupaci a zbavila zemi pomyslné ‘nálepky’ kolaborantů. Položenou výzkumnou otázkou bude tedy to, zda-li chápat Rakušany jako první oběť zájmu nacistického Německa či jako spolupachatele druhé světové války, což je předmětem výzkumu dodnes.
Rakousko bylo ve válce zcela jednoznačně zainteresováno \textendash i přesto, že se Rakušané snažili po ukončení války přesvědčit spojenecké mocnosti o mýtu první oběti nacismu, avšak kolaborací velké části obyvatelstva i politických elit s nacisty se Rakušané postavili po bok Německa ve svém zapojení do války.
Již ve 20. letech je možné nalézt jisté proudy, které požadovaly připojení k Německu a rovněž lze zmapovat i existenci politických stran, které zbrojily proti tehdy nastavenému politickému režimu a bojkotu stranického režimu vlivem německých intrik, což vedlo až k samotnému anšlusu v březnu roku 1938.
Anexe Rakouska nacistickým Německem v roce 1938 byla výsledkem tehdy komplikovaných faktorů jak na domácí, ale i na mezinárodní půdě, které přivedly Evropu do války. Menší část obyvatelstva šokoval zánik jejich země a pokoušeli se režimu vzepřít, ale jen v omezené míře. Avšak vliv německé přítomnosti neměl jen negativní ideologický charakter, ale zároveň došlo k modernizaci ekonomiky a společnost si prošla racionalizací. Co s Rakouskem po válce bylo v plánech nejen západních Spojenců, ale i Sovětů, což vyústilo ve spojeneckou okupaci. Plány na spojeneckou okupaci byly představeny již v roce 1943 ve formě Moskevské deklarace, jejíž podstatou byla polemika nad tím, jak se budou velmoci po válce k Rakousku chovat. Spojenecká okupace byla ukončena až podpisem státní smlouvy o rakouské neutralitě ve vojenské oblasti, čímž byl dle mého názoru zahájen proces vytváření rakouské identity, která je známá dnes.
Zásady pro vypracování
Diplomová práce se zabývá pohledem na rakouský národ a na proces vytváření své vlastní identity, které nebyl dán podle mého názoru ani prostor ke zformování. V práci se objevuje chronologický nástin událostí od pádu monarchie až po velmocenskou okupaci země, která vyústila podpisem Rakouské státní smlouvy, která definitivně ukončila okupaci a zbavila zemi pomyslné ‘nálepky’ kolaborantů. Položenou výzkumnou otázkou bude tedy to, zda-li chápat Rakušany jako první oběť zájmu nacistického Německa či jako spolupachatele druhé světové války, což je předmětem výzkumu dodnes.
Rakousko bylo ve válce zcela jednoznačně zainteresováno \textendash i přesto, že se Rakušané snažili po ukončení války přesvědčit spojenecké mocnosti o mýtu první oběti nacismu, avšak kolaborací velké části obyvatelstva i politických elit s nacisty se Rakušané postavili po bok Německa ve svém zapojení do války.
Již ve 20. letech je možné nalézt jisté proudy, které požadovaly připojení k Německu a rovněž lze zmapovat i existenci politických stran, které zbrojily proti tehdy nastavenému politickému režimu a bojkotu stranického režimu vlivem německých intrik, což vedlo až k samotnému anšlusu v březnu roku 1938.
Anexe Rakouska nacistickým Německem v roce 1938 byla výsledkem tehdy komplikovaných faktorů jak na domácí, ale i na mezinárodní půdě, které přivedly Evropu do války. Menší část obyvatelstva šokoval zánik jejich země a pokoušeli se režimu vzepřít, ale jen v omezené míře. Avšak vliv německé přítomnosti neměl jen negativní ideologický charakter, ale zároveň došlo k modernizaci ekonomiky a společnost si prošla racionalizací. Co s Rakouskem po válce bylo v plánech nejen západních Spojenců, ale i Sovětů, což vyústilo ve spojeneckou okupaci. Plány na spojeneckou okupaci byly představeny již v roce 1943 ve formě Moskevské deklarace, jejíž podstatou byla polemika nad tím, jak se budou velmoci po válce k Rakousku chovat. Spojenecká okupace byla ukončena až podpisem státní smlouvy o rakouské neutralitě ve vojenské oblasti, čímž byl dle mého názoru zahájen proces vytváření rakouské identity, která je známá dnes.
Seznam doporučené literatury
BAUER, Kurt, Die dunklen Jahre. Politik und Alltag im nationalsozialistischen Österreich 1938 bis 1945, Frankfurt am Main 2017.
BISCHOF, Günter, Rakousko v první studené válce 1945\textendash1955. I slabí mají sílu, Praha 2017.
BISCHOF, Günter, Victims? Perpetrators? "Punching Bags" of European Historical Memory? The Austrians and Their World War II Legacies. In: German Studies Review 27, 2004, 1, s. 17\textendash32.
NIEDERACHER, Sonja, The Myth of Austria as Nazi Victim, the Emigrants and the Discipline of Exile Studies. In: Austrian Studies, 11, 2003, 'Hitler's First Victim'? Memory and Representation in Post-War Austria (2003), s. 14\textendash32.
PELINKA, Anton, WEINZIERL, Erika, Das große Tabu. Österreichs Umgang mit seiner Vergangenheit, Wien 1997.
RAUCHENSTEINER, Manfried, Stalinplatz 4. Österreich unter allierter Besatzung, Wien 2005.
STEININGER, Wolf, Austria, Germany, and the Cold War: from the Anschluss to the State Treaty 1938\textendash1955, New York 2008.
VOCELKA, Karl, Geschichte Österreichs. Kultur \textendash Gesellschaft \textendash Politik. München 2002.
Seznam doporučené literatury
BAUER, Kurt, Die dunklen Jahre. Politik und Alltag im nationalsozialistischen Österreich 1938 bis 1945, Frankfurt am Main 2017.
BISCHOF, Günter, Rakousko v první studené válce 1945\textendash1955. I slabí mají sílu, Praha 2017.
BISCHOF, Günter, Victims? Perpetrators? "Punching Bags" of European Historical Memory? The Austrians and Their World War II Legacies. In: German Studies Review 27, 2004, 1, s. 17\textendash32.
NIEDERACHER, Sonja, The Myth of Austria as Nazi Victim, the Emigrants and the Discipline of Exile Studies. In: Austrian Studies, 11, 2003, 'Hitler's First Victim'? Memory and Representation in Post-War Austria (2003), s. 14\textendash32.
PELINKA, Anton, WEINZIERL, Erika, Das große Tabu. Österreichs Umgang mit seiner Vergangenheit, Wien 1997.
RAUCHENSTEINER, Manfried, Stalinplatz 4. Österreich unter allierter Besatzung, Wien 2005.
STEININGER, Wolf, Austria, Germany, and the Cold War: from the Anschluss to the State Treaty 1938\textendash1955, New York 2008.
VOCELKA, Karl, Geschichte Österreichs. Kultur \textendash Gesellschaft \textendash Politik. München 2002.